Celý zážitek začíná už při vstupu do budovy kina. Nejdříve koupit lístek a zamluvit si sedadla. Samozřejmě ideální řada je přesně ta prostřední, sedadla uprostřed. Není to totiž tak daleko ani zas tak blízko, ani v jednom případě vás nebude bolet za hlavou. Potom se musí zajít pro popkorn nebo nedávno populární nachos se sýrovým dipem a něco na pití. Někdo by oponoval, samozřejmě jde to i bez toho, ale pokud neděláte hluk, nikomu to nevadí, že se jdete i najíst.
Teď ještě chvilka čekání, přesně v tuto chvíli je dobré prohlédnout si plakáty a upoutávky na nadcházející snímky. Zajít si ještě na záchod a pak jen vstoupit do sálu. Nastane ta atmosféra, kde se už jen čeká na to, až se zhasne a začne film. Takhle nějak by to mělo vypadat a kdo tvrdí opak, tak je nekulturní hulvát.
Domácí kino je zážitek z filmu, kino je něco víc
Doma sedíte většinou sami nebo i s partnerem či s rodinou a vychutnáváte si film z pohodlí domova. Máte jistotu, že nikdo nebude rušit, aniž byste ho nemohli okřiknout nebo ho poslat spát do pokoje. Má to své kouzlo, za deštivého dne projet Pána prstenů. A můžete mít dokonce i techniku jako v kině, abyste reprodukovali stejný zvuk i obraz. Ale není to stejné, jako když film prožíváte se skupinou naprosto cizích lidí v kině. Zvláště, pokud se jedná o velmi žádaný titul a kino je prostě přecpané. Že se to už dávno nestává? Omyl!
Kino nikdy neomrzí
Před několika desítkami let se prorokovalo, že kina čeká stejný osud jako video půjčovny, které dnes už můžeme opravdu vidět jen na starších snímcích, naposledy z první poloviny dvacátého prvního století. Ale kina stále frčí, ba naopak, některá se drží velmi dobře. Dokonce ani kina v malých městech nehodlají zavírat, naopak se ještě rekonstruují. Video půjčovny zanikly s příchodem internetu a streamovacích platforem. Kino ale ještě dlouhou dobu nezanikne, dokud lidi neomrzí sdílet emoce s ostatními, tak možná ani nikdy.