Přenesme se do roku 1983. Nastoupil jsem do prvního zaměstnání a bral 1700,- Kč za měsíc. Jako adept horolezectví jsem se musel vybavit sportovními potřebami. Lezecké boty nebyly žádné, vše se řešilo levnějšími ze dvou druhů kopaček. Ty byly z gumy, stačilo jim odřezat špunty a podrážku zabrousit. Stály 36 korun. Když jel člověk lézt na pískovcové skály, nalepil na ně mechovou podrážku, nebo si upravil papuče pro důchodce. Ty byly hodně populární. Stačilo je několikrát namořit chemoprenem a opatřit tkaničkami.
Cena bačkor byla kolem padesátky. Lano, na které by snad dnes ani zemědělec neuvázal kozu, vytáhlo horolezci 450 korun. Karabiny, které byly novinkou na trhu, stály kolem stovky. Dále se dala koupit přetěžká přílba a lanový, hrudní úvazek. V jediné prodejně pro horolezce, která byla v Brně, zrovna dostali útočné stany K2. Nechal jsem tam za něj 1200. Přitom jsem koupil celokožené pohorky za 550. To bylo všechno, co se dalo oficiálně koupit.
Skoby pro lezení v Tatrách vykovávali kluci v národním podniku VŽKG. Z tamní vedlejší výroby, jsem si zakoupil i první dva cepíny. Potřeboval jsem také spacák. Koupil jsem si ho u známého, který šil pro expedici do ostraváků do Himalájí. Přišel mne na 1800. Karimatky nebyly, spávalo se na stavebních izolacích z NDR. Já měl štěstí. Od kámoše, kterému k ničemu nebyla, jsem vykšeftoval ultralehkou karimatku z obchodního domu Schuster v Mnichově. Vyměnil jsem ji za dvě alba Kissáků.
Zbýval sehnat sedací úvazek. Objednal jsem jeden, který mi slouží pro práci dodnes. Šil ho klučina z Hranic na Moravě. Jako materiál používal požární hadice, které kradl z paneláků. Ty zbavil gumové duše a obarvil je na červeno. V podobných sedácích lezl každý, koho už nebavilo rovnat si záda při odvěšení, v hrudním úvazu, nebo jen v kšandičkách, které se vázaly přímo na laně.
Cvičné skály byly odjištěny jen v klíčových místech. Vzhledem k tomu, že jiné jištění neexistovalo, si každý rozmyslel, jestli vůbec poleze. Padat, se padalo méně než dnes. Asi proto, že pády v porovnání s těmi dnešními, byly spíše lety. Ale to bylo dobře. Krátké odskoky, na dva tři metry, by díky pádovému faktoru tehdejší lana nevydržela.