Když si dřív někdo pořídil svoji internetovou stránku, byl buď za borce, nebo ho jeho okolí nechápalo. Pro někoho byl někdo takový pokrokový, zatímco pro jiného nemělo takové počínání smysl. Vždyť k čemu je napsat něco na nějakou tu podivnou neviditelnou síť, kterou neměly mnohé předchozí generace, aniž by nám tato vlastně scházela?
Dřív prostě neměl takový internetový výtvor moc smysl. Mnozí našinci nevěděli, k čemu je, a další si ho stejně neuměli vesměs najít, pokud nedostali odkaz. A někdy ho nenašli ani tehdy, když od jeho autora odkaz dostali, protože nevěděli, jak internet, respektive dokonce počítač jako takový, funguje. A kdekdo počítač ani neměl.
Dnes už je ale mnohé jinak. A když tak má někdo svůj web, nikdo se nad tím už dávno nepozastavuje. Protože jsme v onom mezidobí přišli na to, k čemu že je tento vynález dobrý. A víme tak už bezpečně, že nejde jen o nějaký plezír, o rozmar kohosi, kdo ‚nemá roupama co dělat‘.
Dnes už je běžné, že si lidé pořizují svůj web nejen pro parádu, ale i pro podnikatelské a jiné aktivity. Víme, že se dá díky takovému webu informovat klidně celý svět, že poslouží takový web klidně i k obchodování a jinému podnikání. Stačí jenom vědět, jak na to, a může nám takový výtvor na internetu i významně prospět.
I když nám web často zase až tak dokonalé služby nenabídne. I když si ho pořídíme a je teoreticky k nalezení kdekoliv na světě, obvykle nám na něj nikdo nepřichází. Snad jedině blízcí známí a kamarádi. Protože naše weby vesměs nemají obsah, jaký by zajímal ty, kteří nás neznají. Což ale pochopitelně není chyba žádných internetových stránek. To je ‚chyba‘ nás. Kteří se často nepostaráme, aby náš web vynikal. Hlavní je pro nás, že ho máme. A to, že zde vesměs chybí návštěvnost, nás z neznalosti nezajímá. A poškozuje.
Ale přesto si dnes weby pořizujeme a využíváme. Třeba i jen proto, že je to moderní. A kdo nemá web, jako by nebyl.